Abychom se snad nenudili, přišly k nám neštovice. Nečekány, nezvány a kdoví odkud, ale co naděláme, mohlo být i hůř. Při představě, že by se Kamilek osypal po našem příchodu z porodnice, se mi dělá mdlo, zejména ve světle těch nepěkných reversů, co jsem podepisovala
Před časem jsem narazila na tenhle nápad, velmi se mi zalíbil a myslím, že by neměl zapadnout. Říkala jsem si, že až se miminko narodí, rozhodně to zkusím. Ten čas přišel a tak se podělím, jak to šlo.
Srpen byl ve znamení sžívání se s Lin, kluci nepřestali být fascinováni. Marně jsem doufala, že budou opečovávat své nové panenky, proč by, když mají krásně interaktivní sestřičku
Abychom měli nějaké opravdu hezké „památeční“ fotky, pozvali jsme Radka. Domácí podmínky jsou hodně improvizované, s maličkou Lin jsme do ateliéru nechtěli, ale kdo umí, umí
A tak krásných fotek se povedlo spoustu, vybrat jen pár, abych to tu nezahltila, bylo docela těžké. Radkovi tedy patří ještě i veřejný dík!
Linda se narodila 31.7. (takže ano, vyslyšela mé prosby, že chci rodit v červenci, ale těsně
), měla 3,19kg a 49cm (přitom mi připadala tak malinká, menší než Radimek a přitom ne-e). Je to zlatíčko, zapadla k nám úplně přirozeně, kluci by ji nejradši pořád chovali a hladili
32 týdnů za námi (kdo se neorientuje, tak ze 40
), miminko má přes 1500g a stále stejně pěkný profil
Připadá mi to skoro neuvěřitelné, ale půlka těhotenství uběhla, ani nevím jak.
V únoru jel Kamilek s babičkou a dědečkem na hory a poprvé stál na lyžích. A Radimek zas hodně a rád povídá
svátek: